Jarní rovnodennost
03.04.2022
Vynášení Morany a obřad Turoně
Na smrtnou neděli jsme s přáteli a dětmi vynášeli Moranu. V literatuře se můžete dočíst o zvycích jako, že se po vhozené postavě Morany do vody, po ní házely kameny nebo, že se po jejím vynesení běželo zpět do vsi a kdo z dětí byl poslední tak že mu hrozí neštěstí apod. Toto vnímám jako upadlý lidový a nevědomý způsob přístupu ke svátostem. Pravděpodobně pocházející z přístupu k našemu rodnému duchovnu během posledního tisíce let. Předkové si ještě za časů svobody rodného duchovna Divů vážili a měli je ve velké úctě. Jak se proměňuje svět okolo nás a my se změnám přizpůsobujeme, tak se proměňuje i vztah k duchu a duši u lidí. Jsem dnes přesvědčen, že naši dávní předkové Divy plně vnímaly, a tak nemuseli jen věřit, protože měli přímou duchovní zkušenost, která pro ně nebyla ničím nezvyklým, ale byla přirozená a plně součástí jejich života. A tak se domnívám, že zacházení se svátostí neuctivým způsobem můžeme u předků zcela vyloučit.
Lze předpokládat, že stejně jako jiné zdravé národy/kmeny, kde byly prováděny přechodové obřady, a život vnímán celostně ze všech jeho hledisek, tak se ani naši dávní předkové smrti nebáli nebo alespoň ne do té míry, že by ze strachu nebo neznalosti tohoto mysteria, raději vytěsňovali smrt ze svých životů, tak daleko, jak je to jen možné, protože se se smrtí během života za pomocí přechodových obřadů seznámili a poznali tento Div v jeho pravdě tajemné hloubce. Nebylo tak nutné házet po postavě Morany v nenávisti ke smrti kameny nebo větve.
Zkuste si představit, že za vámi příjde bíle oděná krásná ženská bytost se svými černými rozpuštěnými vlasy, v obličeji jí probleskují rysy lebečních kostí a zubů a zeptá se. Přišel tvůj čas, ulpěl si ve svých předsudcích natolik, že už se nevyvíjíš a zavolal sis mě abych tuto tvou pozemskou pouť ukončila. Jsem tady, ale než půjdeme, zeptám se tě, tak jak si to tehdy s tím kamenem v ruce myslel?
Je ale jiný způsob, jak přistupovat k tomu, co Morana představuje. Stejně jako tělo potřebuje koupel, tak duše potřebuje prožitek smrti. Bez toho nastává hniloba. Smrtí je i pokud ukončíte to, co už vaši duši nenaplňuje a nedává ji smysl. My jsme v kruhu přátel krásné Moraně poděkovali za to, že ukončila, co ukončit měla, vložili jsme do ní při modlitbě vše, co potřebujeme ukončit a co jsme uvnitř připraveni překročit. Aby zase mohl vzniknout prostor pro nové a svěží a my se tak posunuli na úrovni vědomí o krok dál. Ne ze strachu, ale v úctě a v chvále k tomuto Divu a s vědomým vhledem, že celistvost věcí, jejichž pravý smysl z pohledu našeho bytí vidíme jen zřídka, a ke kterému patří i ukončení toho co má odejít. Obřadně jsme vykřesali oheň a postavu Morany i s tím, co jsme skrze ni odložili nechali shořet a odnést pryč řekou Moravou. Do šatů, co po ni zbyly, jsme oblékli nejstarší z dívenek, která na sebe vzala roli lítečka a za zpěvu jsme v chorovodu jsme došli k rozkvetlé jívě. Požádali ji o větévky s rozkvetlými pupeny, ty jsme nazdobili pentlemi v barvách živlů, kraslicemi a slunečními symboly a za zpěvu si donesli lítečko do občiny a položili jej na místo určené pro svátosti. Následoval oplodňující tanec Turoně. Muž odosobněný maskou s beraními rohy, přivolán zpěvem všech přítomných a v divotanci vzal do kola všechny ženy a požehnal nám svým plodivým tancem jejich krásu a plodnost a plodnost i našeho pole.
Chvála Moraně. Chvála i našim předkům, po kterých máme ve správě tuto zem. Chvála Všeduchovi i všem Divům. Chvála i těm, kteří se zapojují do udržování našich dávných zvyků.
Ondřej P.
Svěcení jara: https://www.zemosvet.sk/svatenie-jari-subor-clankov