Historie
Indoevropané jsou početná etnolingvistická skupina populací mluvících indoevropskými jazyky a sdílejících některé společné etnické rysy. V užším slova smyslu je toto označení používáno pro Protoindoevropany, pravěkou populaci hovořící pra-indoevropštinou, jazykem který je předkem pozdějších indoevropských jazyků. https://cs.wikipedia.org/wiki/Indoevropan%C3%A9
Kultura se šňůrovou keramikou zahrnuje širokou skupinu indoevropských archeologických kultur Evropy zhruba mezi lety 2900-2350 př. n. l., a to od eneolitu až do časné doby bronzové. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_se_%C5%A1%C5%88%C5%AFrovou_keramikou
Černjachovská kultura byla archeologická kultura rozšířená od 2. do 5. století na dnešní Ukrajině, částečně i v Rumunsku. Typická jsou neopevněná sídliště na jižních svazích u řek. Nad nimi pak birituální pohřebiště s popelem v popelnicích či jamkách, převažují však kostrové hroby. Často jsou mrtví uložení do výklenku v hrobové jámě. Pohřbívalo se také v kamenných sklepeních uzavřených kamennou deskou, což prozrazuje skytský a sarmatský vliv. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cernjachovsk%C3%A1_kultura
Převorská kultura (Przeworská kultura) je archeologická kultura doby železné existující od 2. století př. n. l. do počátku 5. století v dnešním centrálním a jižním Polsku. Později se rozšířila na východní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Je pojmenována po polském městě Převorsk. https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99evorsk%C3%A1_kultura
Baltové jsou indoevropská etnolingvistická skupina mluvící baltskými jazyky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Baltov%C3%A9
Migrační vlna Slovanů z jejich pravlasti v průběhu 6. století způsobila, že se toto početné etnikum rozšířilo daleko na západ. Některé kmeny dospěly až k dolnímu Labi a jeho ústí do Severního moře, kde se dostaly do kontaktu s vyspělejšími Germány. To hrálo po zbytek středověku v osudech Polabských Slovanů zásadní roli
Slované, kteří se usadili podél dolního toku Labe na hranici s germánskými kmeny (například Sasy, Durynky a Dány) a státy (především Franskou říší), byli v raném středověku na nižším stupni vývoje. Proto se zprávy o nich dochovaly především v písemných pramenech franského původu. Oni sami o sobě žádné informace nezanechali. První zmínky se objevují v 7. století, kdy je k roku 631 nebo 632 jmenován i první kníže pozdějších Lužických Srbů - Dervan.
.... Nestor uvádí v již zmíněných Pověstech starých časů dvanáct slovanských kmenů, které sídlily na středním Dněpru Poljané, v lesích Drevljané, mezi řekami Pripjati a Západní Dvinou žili Dregovci, na přítoku Dviny Poločané a Slověné po osídlení limeňského jezera postavili ohrazené město Novgorod. Severjané osídlili řeky Desnu, Sejmu, Sulu a Kriviči mezi tokem Dviny, Volhy a Dněpru, na řece Bugu Dudlebové, Radimiči na Soži, Vjatiči na horní Oce a Uliči a Tiverci mezi řekami Dněstrem a Dunajem zasahovali až k moři.
Rurikův syn Igor I. († 945) nastoupil po smrti Olega a vládl do roku 945. ... Jeho vládu ukončilo povstání východoslovanského kmene Drevljanů. Roku 945 byl Igor I. zabit při vybírání daní u Drevljanů.
Strategická poloha území bývalé Kyjevské Rusi ale lákala i polské vládce: Kazimír III. Velký (1310 - 1370) pokračoval v úsilí svého otce Vladislava I. Lokýtka o sjednocení Polska. Roztříštění vlivu směrem na východ podporovala i polská katolická církev a polští magnáti.